Ozzýk nedávno oslavil krásných sedm let, kterých si užívá na světě. Za tu dobu vyrostl z malého bílého kocourka v distingovanou čokoládovou potvůrku, která se každý den těší z naší pozornosti. Jako správný kočičák má občas svojí hlavu a pekelnou vytrvalost. S trpělivostí je to už horší, ale bereme to jako vrtochy pána jeho věku. Vždycky ale dokáže svým mňoukáním a dalšími posunky dáj najevo, co mu chybí, nebo co by třeba rád.
Původně si Ozzy představoval, že dostane tuňákový dort plněný kousky hovězího ve vlastní šťávě, politý šlehačkou a ozdobený sedmi malými zapálenými makrelkami, a jako zlatý hřeb večera něco jako vrrrn-vrňau-mňau (tady se omlouvám za původní znění, je to taková slovní hříčka a tak trochu překladatelský oříšek), ale nakonec uznal, že si jako oslavenec dokáže možná i lépe pochutnat na lahodně připravené paštice s několika speciálními kočičími pamlsky.
Příjemnou náladu za prožití narozenin nám předvedl schoulením se do klubíčka a vytrvalým vrněním tak, jak to umí jen on. A nakonec… usnul úplně jako malé koťátko. Není nad to mít doma spokojené zvíře 
